Všetky pravdy Pravoslávia vychádzajú z jednej pravdy a v jednej pravde sa zase stretávajú. Tou pravdou je Bohočlovek Christos. Nech vezmete akúkoľvek pravdu Pravoslávia, zistíte, že jej srdcom je Bohočlovek Christos. V skutočnosti všetky pravdy Pravoslávia nie sú nič viac, než rôzne aspekty jednej Pravdy: Bohočloveka Christa.
Pravoslávie je Pravoslávie na základe Bohočloveka.
( Živý starec )
Tieto pravidlá zbožného života mi odovzdal v deň výročia môjho krstu, keď mi Boh pridelil môjho anjela strážcu, Optinský starec mních Nektarij s týmito slovami:"To je pre teba môj osobný dar".
Otec Nektárij mi ho odovzdal, držiac lístok pozdvihnutý v rukách. Na tomto lístku je nakreslený kríž so slovami: "Pane, zmiluj sa.". Stalo sa to 26. augusta v roku 1925. V prvej chvíli som neporozumel, čo znamená pre mňa tento svätý lístok, ale po smrti starca, ktorý zomrel, ostal som sám bez jeho rád. Vo chvíli, keď som veľmi potreboval starcovu pomoc, našiel som tento lístok a prečítajúc si ho druhýkrát, pochopil som hodnotu daru dôstojného otca. “Pravidlá zbožného života" boli pre mňa v podstate živým starcom.
Osobité rysy duchovního života v době blížících se svátků Narození Kristova
(Část první)
Putujeme čtyřicetidenní cestou, která má obrátit naše duševní zraky ke svátkům Narození Ježíše Krista. K oslavě těchto svátků a k jejich pochopení a uchopení se připravujeme čtyřicetidenním půstem. Procházíme podobnou postní cestou, jako když kráčíme k Pasše. Půst má pomoci očistit a povznést lidské srdce, a tak připravit věřícího na velké svátky, abychom očištěnýma očima duše spatřili Krista Spasitele. Neméně důležitý je však symbolický význam těchto dvou postních dob. Předpaschální půst začíná nedělí připomínky Adamova vyhnání z ráje, a tím je doba postní připodobněna celé starozákonní éře očekávání příchodu Spasitele a vyhlížení zaslíbeného ráje, znovuotevřeného pro vyhnané a Bohu odcizené lidstvo. Podobně to platí i pro předvánoční svatou postní čtyřicátnici. Důkazem správnosti našeho pohledu na starozákonní symboliku tohoto období budiž církevní zasvěcení dvěma posledním nedělím filipovského půstu. Pravoslavný liturgický kalendář označuje tyto dvě neděle jako "neděle praotců" a "neděle svatých otců" (to je neděle bezprostředně předcházející svátku Narození).
Učenie sv. Gregora Palamu o Božích energiách
Svätý Gregor Palama ako ochranca Pravoslávia sa vo svojich dielach zaoberá učením o Bohu, Svätej Trojici, Božej prirodzenosti, z ktorej vyplýva aj učenie o Božích energiách. Toto učenie formuloval ako obranu proti útokom nepriateľov, ktorí sa snažili spochybňovať jeho správnosť a pravdivosť v pravoslávnom myslení, ktoré nebolo v rozpore s názormi svätých otcov žijúcich od založenia Cirkvi Christom až do 13. storočia.
Jedného letného dňa v roku 1991 na nádvorí kélie starca Paisija bolo veľa pútnikov. Medzi nimi bol Grék, ktorý žije v Nemecku. On sa ako horlivý protestant obrátil ku starcovi:
- Vy, pravoslávni, a hlavne tu na Svätej Hore, uctievate Pannu Máriu ako Boha, zabúdajúc, že to bola len obyčajná žena. Tiež sa klaniate (uctievate) ikonám, a veríte, že môžu robiť zázraky! A ešte horšie je to s pozostatkami (ostatkami) svojich svätých. Aj keď sú tieto v rôznych štádiách rozkladu, vy, nepohŕdajúc nimi, ich bozkávate! To všetko ukazuje, že vy, pravoslávni, ste vo veľkom omyle!
Oslavili jsme svatodušní svátky, které zpečeťují křesťanskou víru v Boží Trojici. Vzpomínáme na událost sestoupení Svatého Ducha padesátého dne po Pasše. Připomínáme si vznik Církve, v níž nám Boží Duch stále podává vše, co Pán Ježíš pro lidi vykonal. Církev je místo, kam může každý, kdo uvěří, přicházet a získávat zde posvěcení, odpuštění hříchů, osvícení a zbožštění. Zde vstupujeme do sjednocení s Bohem. Právě tady je ten prostor, kde se sám Bůh dává lidem jako dar.
Už jen samotná skutečnost, že se články a zamyšlení či glosy na podobná témata o Jana Husovi neustále píší (a letos je to u příležitosti kulatého výročí úplná smršť různých hodnocení této osobnosti), svědčí o tom, že je potřeba se s tímto tématem vyrovnávat a zpracovávat jej. Kdyby zde toto tušení velikosti, významu a odkazu Jana Husa nebylo, nepsalo by se o tom v takové míře a Jan Hus by zajímal je úzký okruh historiků.
Tento príbeh nám bol vyrozprávaný zbožnou gréckou pravoslávnou rodinou, ktorá žije v Anglicku, ale často navštevuje svoju vlasť. Pri jednej zo svojich návštev na svätých miestach Grécka, cestovali po polostrove Cassandra a cestou sa zastavili pri neznámom chrámu. Vošli dovnútra. Bol to obyčajný grécky chrám, ale to, čo prekvapilo týchto návštevníkov, bolo neobvyklé uctievanie sv. Serafima Sarovského, ktoré bolo vidieť z interiéru chrámu. Okrem nezvyčajne veľkej ikony svätca, tam bol tiež pri stene pôvodne vyzerajúci relikviár s ikonou -plaštenica (symbolický pohrebný rubáš), zachytávajúca odpočívajäceho – tešiteľa Boha, sv. Serafíma.
Přešlo už více než osmdesát let od té doby, kdy se v důsledku bolševického
převratu moc v Rusku ocitla v rukou židovské menšiny. Mnozí
doteď nechápou, jak se vůbec něco takového mohlo stát v mnohamilionovém
pravoslavném Rusku.
Za posledných približne sto rokov, kedy sa Európania začali po prvýkrát zoznamovať s obsahom Protokolov siónskych mudrcov, celých štyridsať päť rokov nemala mladá generácia Čechov a Slovákov možnosti čítať tento dokument. Knižné vydania z predvojnového a vojnového obdobia boli systematicky ničené a nové edície boli zakázané.
Spor autentičnosť Protokolov sa stal v dnešných dňoch úplne bezpredmetným, pretože program sa krok za krokom uskutočňuje, a je, podľa židovskej mienky, pred dovŕšením.
Napriek tomu, že sa to zdá byť neuveriteľné, jedno z kľúčových diel modernej slovenskej kultúry
— Štúrovo Das Slawenthum und die Welt der Zukunft — sa v slovenskom vydaní dostáva
do rúk odbornej, ale aj širšej kultúrnej verejnosti až dnes — jeden a pol storočia po svojom vzniku.
Pritom ide o dielo, ktoré malo preukázateľne podstatný vplyv na formovanie kultúrnej a politickej
identity slovenskej inteligencie.
O autorovi
Martin Herzán – nezávislý výzkumník v oblasti skrývaných skutečností s publikační činností u nás i v zahraničí. Spisovatel a autor několika knih literatury faktu a filosofické literatury, básník, umělec. Ak. studium – Teologická fakulta, univerzita Č. Budějovice.
Bojovník za lidská práva, aktivista mnoha humanitárních organizací a reprezentant demokratických norem.
Od ledna roku 1997 do září 2000 předseda -International Commission of Conscience- /Mezinárodní komise svědomí/ - mezinárodní organizace pro odhalování zločinů proti lidskosti a ochranu lidských práv. Od října 2000 pracuje jako -Komisař pro lidská práva- .
Dlouhou dobu se zabývá problematikou globalizace světa pod jednu ústřední světovládu a páchaných i připravovaných zločinů proti demokracii, svobodě obyvatel a lidským právům. O tom je ostatně i tato kniha, která otevřeně a bez cenzury informuje o věcech, které jsou veřejnosti mnohdy záměrně tajeny.
Ing. Antonín Pavlík
SLOVENSKO AKO NOVÁ KRAJINA
12. augusta 1988 skoro ráno som v Českom Těšíne po prvýkrát v živote prekročil autom hranice neznámej krajiny – Československa. Táto udalosť mala rozhodujúci vplyv na život môj
i mojich najbližších.